Main menu:
Vznik nynějšího ústavu se váže k roku 1878, kdy zemřel děkan Šimon Richter, který ve své závěti ustanovil jako jediného dědice svého jmění zdejšího faráře a místoděkana Joachima Richtarského.
Vlastní jmění sestávalo z domku se zahradou a 60 tisíc marek. V závěti bylo určeno, aby tento majetek byl dědicem použit dle vlastního uvážení na nějaký dobročinný účel. V roce 1887 však dědic Joachim Richtarský umírá, ale to již byl položen základní kámen nově budovaného vícepodlažního objektu, který po dokončení v roce 1890 nazvali „Nemocnicí Šimona Richtera“. Zařízení především sloužilo starým, nemocným lidem z Hlučína a okolí, o které pečovaly sestry řádu svaté Alžběty.
Z původního kapitálu dědictví byla v roce 1910 postavena druhá budova. Areál ústavu měl spolu s parkem rozlohu 6 ha. K pozdější změně ve využívání ústavu došlo v roce 1924, kdy objekty sloužily mnichům – řeholníkům – pro jejich duchovní cvičení a plnily funkci exercičních domů. V roce 1938 byl do jedné z budov umístěn chudobinec.
Po roce 1945 byly budovy ústavu využívány městem jako sídlo okresního národního výboru. Původním sociálním účelům slouží celý areál od roku 1961.